Plynová chromatografie (GC) je flexibilní a výkonná analytická technika používaná k rozdělení a zkoumání komplikovaných kombinací. Využívá koncepty chromatografie k rozdělení aditiv kombinace primárně na základě jejich rozdílného rozdělení mezi stacionární fázi a buněčnou sekci.
Separační proces v plynové chromatografii začíná vstřikováním vzorku do nástroje. Vzor, který může mít tvar benzínu nebo páry, je přiveden do vyhřívaného vstřikovacího otvoru. Odtud se odpařuje a nese pomocí inertního plynu, nazývaného buněčná fáze nebo provozní benzín, do chromatografické kolony.
Chromatografická kolona je klíčovou věcí benzinového chromatografu. Je vyplněna stacionárním segmentem, který může být buď stabilní, nebo zakrytý na silném vedení. Volba fáze vázané na desku závisí na charakteru vzoru a důvodu analýzy. Fáze vázaná na stůl poskytuje konkrétní podlahu se speciální afinitou pro složky analytu. Jak agregát analytu prochází kolonou, specifická aditiva zabírají se stacionární částí v různé míře.
Interakce mezi molekulami analytu a sekcí vázanou na desku lze kategorizovat do převládajících mechanismů: adsorpce a dělení. Při adsorpci molekuly analytu přilnou ke dnu stacionární fáze prostřednictvím citlivých intermolekulárních sil, které zahrnují Van der Waalsovy síly. Při rozdělování se molekuly analytu rozpouštějí nebo rozdělují mezi stacionární sekci a buněčnou sekci zcela na základě jejich rozpustnosti, tlaku par a velikosti molekul.
Vzhledem k tomu, že složky agregátu analytu interagují se segmentem vázaným na desku, rychle se zachytí nebo uvíznou v koloně. Tento efekt jejich oddělení je založen na jejich jedinečných afinitách. Komponenty se silnější interakcí se stacionární částí tráví více času uvnitř kolony, zatímco lidé se slabšími interakcemi se eluují rychleji.
Účinnost separační techniky je podstatně výhodnější při použití servisního benzínu. Servisní benzín tlačí složky analytu přes kolonu, což usnadňuje jejich pohyb a eluci. Různé nosné plyny, včetně helia, vodíku a dusíku, mohou být použity v závislosti na mnoha faktorech sestávajících ze vlastností analytu a požadavků na nástroje.
Jakmile se separovaná aditiva analytu eluují z kolony, jsou nasměrována směrem k detektoru. Detektor je další důležitý problém palivového chromatografu, protože identifikuje a kvantifikuje separované analyty. Existuje několik typů používaných detektorů
plynová chromatografie spolu s plamenoionizačními detektory (FID), tepelnými vodivostními detektory (TCD), elektronovými záchytnými detektory (ECD) a hmotnostními spektrometrickými detektory (MSD). Každý detektor je vhodný pro konkrétní analyty a poskytuje jedinečné stupně citlivosti.
Detektor generuje znamení, které je zaznamenáno a analyzováno pomocí systému sběru informací. Hloubka znaku odpovídá povědomí o problematice analytu. Porovnáním výstrah přijatých z aditiv analytu s výstrahami referenčních požadavků lze rozhodnout o identifikaci a množství každé složky.
Plynová chromatografie nabízí řadu výhod pro analýzu komplikovaných směsí. Za prvé představuje separaci s vysokým rozlišením, která umožňuje identifikaci a kvantifikaci charakteristických přísad ve směsi. Je také nesmírně citlivý, schopný detekovat analyty ve stopových množstvích. Benzinová chromatografie je navíc rychlá technika, jejíž dokončení obvykle trvá minuty.
Všestrannost benzinové chromatografie je podobně vhodnější poskytnutím různých stolních úrovní a detektorů. To umožňuje přizpůsobení pro splnění přesných požadavků různých programů. Ať už čtete rizikové přírodní sloučeniny ve vzorcích životního prostředí nebo studujete sloučeniny léčiv ve farmaceutickém výzkumu, může být palivová chromatografie přizpůsobena tomuto důvodu.
Stručně řečeno, benzinová chromatografie je účinná analytická technika, která správně odděluje a analyzuje složité kombinace. Prostřednictvím interakcí složek analytu s částí vázanou na desku může benzinová chromatografie selektivně separovat složky primárně na základě jejich afinit. Díky své všestrannosti a schopnosti nabízet správné a jedinečné výsledky se plynová chromatografie stala klíčovým nástrojem v různých průmyslových odvětvích a klinických studiích.
